Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Sudoměři

http://www.jaromir-jermar.cz/region-pojizeri/sudomer.html

 

Sudoměř

Sudoměř je historickou obcí. Na východní straně vsi se táhne podlouhlý ostroh zvaný Hrádek, Krolmusem nazvaný obětní skalou. Hrádek u Sudoměře je známou archeologickou lokalitou, první výzkumu zde probíhaly již koncem 18. století. Lidské osídlení je z archeologických vykopávek možné sledovat podstatně dříve, než vznikla vesnice Sudoměř.

První písemná zmínka o obci je z roku 1304 (Sudomirz), v roce 1352 (Sudomyrz), v té době se již v Sudoměři připomíná kostel. Název se odvozuje od "Sudomírův dvůr". Původní název obce Sudomiř se od 16. století již ustálil na Sudoměř. V roce 1900 v obci žilo v 41 domech 247 obyvatel. Centrem obce je prostorná náves, kde je zachován větší počet hodnotných historických staveb. K jejímu účinnému působení přispívá i klidný charakter návesního prostoru, doplněného vzrostlou zelení. Vhodnou údržbou a úpravou hodnotných či zčásti narušených průčelí se stává sudoměřská náves příkladem kvalitního vesnického prostředí.

Nejcennější památkou lidové architektury je zvonice na návsi před kostelem. Jedná se o dřevěnou stavbu čtvercového půdorysu se dvěma stupni stanové střechy. Základ konstrukce tvoří stolice zvonů, svislé stěny jsou bedněné. Konstrukce okenních otvorů v horním hranolu má půlkruhové záklenky, upravené ze šikmých pásků. Ze tří zvonů zbyl jediný, datovaný 1614 a podle zápisu byl pořízený pro Sudoměř. Jeho závěs je datován 1615 (poslední číslice je špatně čitelná), na římse pod horní stanovou střechou je vytesáno datování 1616. Část konstrukčního dřeva je použita druhotně, další dva zvony byly starší, z 15. a 16. století. Dochovaná stavba je bezpochyby dílem přestavby při dodání nejmladšího zvonu. Jedná se o mimořádně hodnotný objekt, jednu z nejstarších dřevěných zvonic, navíc dobře datovanou. Tvoří cennou součást prostoru návsi. Mezi další hodnotné památky lidové architektury patří: Čp. 5 - usedlost v severní straně návsi. Zděný, převážně kamenný dlouhý patrový dům s kovovou pavlačí při zadních dvou třetinách domu. Bohaté pozdně klasicistní ztvárnění štítového průčelí (oblá odsazená nároží, pilastry, římsy). Rytá klasicistní výzdoba je i na kamenných pilířích předzahrádky. Dům byl postaven asi v polovině 19. století. Kromě nové technologie zachovává staré schéma dispozice včetně pavlače, jejíž materiálová původnost je ale sporná. Hodnotný objekt, cenná architektonická součást prostoru návsi. Dům opuštěný, výzdoba chátrá, blokovaná do 90. let využitím hospodářských částí usedlosti. Čp. 7 - usedlost na západním okraji severní strany návsi. Patrový dům je převážně roubený, zčásti omítnutý. Při světnici je v přízemí rozšíření o druhý trakt - boční světničku. Pavlač má mladší úpravu, krov je novodobý. Brána je zděná, ostupněná, s půlelipsovým klenutím vjezdu a vstupní branky. Na bránu navazuje úsek ohradní zdi z pískovcových kvádrů. Jádro domu je snad již z 18. století, brána (a zřejmě i navazující zeď) z doby před polovinou 19. století.

Působivost areálu usedlosti umocňuje volné umístění domu ve velkém prostoru dvora, doplněném vodní nádrží i vzrostlou zelení. Čp. 19. - usedlost na jižní straně návsi. Patrový dům z větší části roubený. Dispozice trojdílná se zadní světničkou, v patře při zadních dvou třetinách domu pavlač s profilovanými sloupky a madlem. Roubení je na rybinu, ve světnici s podstatně subtilnějšími profily. Okna horní světnice mají masívní trámková ostění s profilovanými římsami, na dvorní straně dosud s okenicí. Ve štítovém průčelí jsou nad přízemím i patrem profilované římsové trámy na konzolkách. Krov je novodobý, štít svisle bedněný. Jádro domu je z 18. století, roubení světnice zřejmě vyměněno ve druhé polovině 19. století. Dům je příkladně upraven. Žil zde v letech 1833 - 1909 lidový písmák Jan Evangelista Konopas. Chalupa na jižní straně návsi před čp. 19. Původně zřejmě součást usedlosti čp. 19 (asi samostatný výměnek). Nevelké patrové stavení, z větší části roubené. Dispozice je jen dvoudílná. Vstupní portál má profilovanou římsu. Štítová strana je upravená (okna, bednění) v souvislosti s novodobým krovem. Podle vstupního portálu je roubené jádro domu nejpozději z počátku 19. století. Nové úpravy pro rekreaci byly prováděny pečlivě. Čp. 25 - usedlost ve východním koutu návsi. Za přední obytnou částí domu, která byla nově vystavěna ve druhé polovině 19. století, zbývá zadní větší část starého domu se zděným přízemím a roubeným patrem s pavlačí. Dům měl trojdílnou dispozici se zadní světničkou. Na portálu chléva je datování 1835, prostory jsou klenuté plackami do pasů. Komory v patře mají mohutné portály se sedlovou profilací nadpraží. Proti domu stojí zděná patrová sýpka. Má polovalby a ležatá obdélná zamřížovaná okénka. Roubené patro je bezpochyby z 18. století, tedy starší než zděná klasicistní podoba přízemí, datovaná na portále. Z doby před nebo kolem poloviny 19. století je i samostatná velká sýpka. Jedná se o hodnotné objekty někdejší velké usedlosti. Čp. 26 - chalupa v severní straně návsi. Objekt je vklíněn do návesní fronty čp. 6 a 7. Stavení je patrové, převážně roubené (rybina), s pavlačí po celé délce návesního průčelí. Dispozice je trojdílná chlévního typu, ale zděný chlév je dílem pozdější přestavby. Pavlač má profilované sloupky a madlo, vstupní portál má profilovanou římsu. K nároží světnice je kolmo přisazen drobný roubený objekt (komora?) s novodobým zvýšeným krovem. Vzhledem k popisnému číslu (první následující po uzavřeném okruhu původního číslování z roku 1770 - 1771) je zřejmě dům ze závěru 18. století, což odpovídá i stavebnímu charakteru. Hodnotný objekt je dokladem zajímavého umísťování chalup v návsi, příklad patrového řešení chalupy i u sociálně nízko postaveného stavebníka. Čp. 30 - dům severozápadně od návsi. Patrový dům v celém rozsahu roubený, vázaný na rybinu, s pavlačí po celé délce uličního průčelí. Dispozice trojdílná, původně snad chlévního typu (vedle síně je patrový portál zvenčí). Vstupní portál má profilovanou římsku, portály na pavlači mají sedlovou profilaci. Pavlač má bohatě profilované sloupky a madlo. Ve štítovém průčelí jsou nad přízemím i patrem římsové trámy. Novodobý krov. Podle číslování je objekt až z konce 18. století, což je vcelku v souladu s jeho stavebním charakterem, i když zejména podle charakteru rybiny by srub mohl být i podstatně starší. Za pozornost stojí i další stavby čp. 14 - Vepříkův statek, původně jeden z největších v obci. Majetnost rodiny dokládá hrobka na místním hřbitově. Z 19. století jsou zejména hospodářské budovy z pískovcových kvádrů. Obytné stavení zděné. Čp. 13 - nově upravená brána i obytná budova, nyní se opravuje stodola čp. 31 - malá roubená chalupa u zvonice Památky lidové architektury vhodně doplňuje kostel Narození P. Marie s malým hřbitůvkem kolem.

V Sudoměři dnes žije osm desítek obyvatel, mnohé objekty slouží k rekreaci. Dá se říci, že sudoměřští žijí i dnes bohatým společenským životem. Mají na co navazovat. V letech 1833 až 1909 žil v obci Jan Evangelista Konopas, výrazný organizátor národního života a lidový písmák, který byl znám jako sběratel pověstí, lidových písní a jiných forem lidového podání. Spolupracoval s K. J. Erbenem a mnohé Konopasem sebrané písně v 19. století jsou obsaženy v Erbenově sbírce. Konopas také dopisoval do Českého lidu, Kodymových novin i dalších. Udržoval písemné kontakty s krajany, kteří se ve 2. polovině 19. století vystěhovali do Ameriky a Ruska. Konopas úzce spolupracoval s Václavem Krolmusem, rodákem z nedaleké Březinky. Blízkým se mu stal i stejně starý Václav Vaněk, pozdější řídící učitel z Bezna a známý vlastivědný pracovník, který v Sudoměři učil v letech 1860 - 1868. Pokud Sudoměř navštívíme, při obdivování památek lidové architektury si připomeňme, že tato obec i její občané výrazně ovlivňovali život našeho kraje.